Oběť pro obra

Vesnice překypovala napětím, když se slunce sklánělo k západu. Obyvatelé, odění v jednoduchých, hrubých šatech, se shromáždili na hlavním náměstí; jejich tváře křivily smíšené pocity strachu a fascinace. Ve středu pozornosti stála mladá dívka jménem Lira, s vlasy spletenými do složitého copu, který kontrastoval s její bledou, napjatou kůží. Její velké, tmavé oči se leskly slzami, když jí kněz v černém plášti svazoval ruce tlustým provazem.

– Je to oběť pro obra – zašeptal kněz a jeho hlas se nesl ozvěnou po náměstí. – Bez ní naši vesnici zničí. Bez ní zemřou naše děti.

Když kněz domluvil, vzduch prořízlo hluboké, chraplavé zavrčení. Dav ztuhl a srdce se jim v hrudi rozbušila rychleji. Z temnoty se vynořila obrovská postava – obr s kůží temnou jako noc, pokrytou jizvami a zrohovatělými výrůstky. Jeho oči žluté jako plameny se zabodly do Liry a rty se roztáhly v něčem, co mohlo být úsměvem.

– Vítej, krásko  – zachraptěl obr a jeho hlas otřásl zemí. – Slyšel jsem o tobě. Říká se, že jsi nejkrásnější v celé vesnici. Je to pravda?

Lira sebou trhla, ale provazy pevně držely. Zrychlil se jí dech, když se k ní obr přiblížil a jeho dech jí ovanul tvář teplem a pachem země. Dav zatajil dech a sledoval každý jeho pohyb.

Obr natáhl obrovskou ruku a zvedl Liře bradu, čímž ji přinutil podívat se mu do očí. Jeho prsty byly studené, ale dotek překvapivě jemný. Chvíli si hleděli do očí a v jeho pohledu bylo něco, kvůli čemu Lira pocítila podivné zachvění.

– Svléknu tě – zamumlal obr a jeho hlas byl nyní hlubší, hrozivější. – A pak s tebou udělám, co se mi zachce. Rozumíš?

Lira neodpověděla. Její tělo ztuhlo, když obr začal rozvazovat provazy. Každý pohyb byl pomalý, promyšlený a jeho oči se od ní ani na okamžik neodtrhly. Když povolil poslední uzel, uchopil ji za ramena a otočil ji tak, aby stála zády k němu.

Dav zalapal po dechu, když obr začal rozepínat její šaty. Látka sklouzla na zem a odhalila Liřino nahé tělo. Obr nasál vzduch a jeho dlaně putovaly podél jejích zad, zanechávajíce za sebou husí kůži. Lira zasténala, když jí sevřel boky, ale nepokusila se vytrhnout.

– Dívejte se – zavrčel obr a jeho hlas se nesl po náměstí. – Tohle je oběť. Tohle je to, co chci.

Jeho pohyby se staly brutálnějšími. Chytil Liru za vlasy a přinutil ji pokleknout. Její tělo se chvělo, ale oči jí zářily směsicí strachu a… vzrušení. Obr ji srazil na kolena a potom do ní prudce vnikl, což vyvolalo výkřik bolesti a rozkoše.

Dav zasténal a někteří si mezi sebou začali šeptat. Obr se v ní rytmicky pohyboval, jeho tělo se lesklo potem a každý příraz byl jako úder kladiva. Lira, která zpočátku bojovala, se časem začala poddávat. Její sténání zesílilo a ruce se jí zatnuly do země.

Když obr vyvrcholil, zhroutil se na ni a těžce oddechoval. Jeho srdce tlouklo jako buben a dech jí ovíval krk. Chvíli tak leželi spojeni, pak se obr zvedl a stále ji držel v náručí.

– Pojď – zachraptěl a jeho hlas byl nyní mírnější. – Půjdeme do mé jeskyně.

Lira neprotestovala. Když si ji obr zvedl do náručí, přitiskla se k němu a cítila se podivně v bezpečí. Dav se rozestoupil a oni odešli do temnoty, zanechávajíce za sebou šeptání a napětí.

V jeskyni byla tma a vlhko, ale Lira necítila strach. Obr ji položil na zem a potom si sedl vedle ní a pozorně ji sledoval. Jeho oči byly nyní mírnější a rty měl lehce pootevřené, jako by chtěl něco říct.

– Neopustím tě – zamumlal nakonec. – Jsi moje.

Lira hned neodpověděla. Její tělo se stále chvělo po nedávném aktu, ale v srdci se jí rodilo něco nového – touha. Touha zůstat s ním. Být jeho.

Když se obr pohnul, Lira se přisunula blíž. Jeho dlaň se dotkla její tváře a ona zavřela oči, cítila, jak její odpor taje. Věděla, že už není cesty zpět – a že to vlastně ani nechce.

V objetí netvora

Obr se nad ní sklonil a jeho dech jí ovanul rty. Lira pocítila, jak se jeho prsty vplétají do jejích vlasů a jemně, ale rozhodně přitahují její tvář k sobě. Jejich rty se setkaly v polibku, který byl zároveň divoký i něžný – plný síly, ale také něčeho, co Lira nedokázala pojmenovat. Jeho jazyk sklouzl po jejích rtech a ona instinktivně odpověděla s rostoucí touhou.

Když se od ní odtáhl, Lira se mu podívala do očí a poprvé v nich spatřila něco víc než jen hrozbu. Byla v nich touha, ale také… něco jako péče? Nebyla si jistá, ale stačilo to, aby se jí srdce rozbušilo.

Obr se lehce usmál, když viděl její reakci. Jeho ruce sklouzly níž a putovaly po jejím těle, od krku přes prsa až k bokům. Lira tiše zasténala, když se jeho prsty dotkly jejích ňader a pak je sevřely, čímž v ní vyvolaly vlnu rozkoše.

– Chceš to – zamumlal, spíše konstatoval než se ptal. – Chceš mě.

Lira neodpověděla, jen přikývla a cítila, jak se jí v žilách rozhořívá oheň. Obr se sklonil, aby ji znovu políbil, tentokrát hlouběji a vášnivěji. Jeho jazyk zkoumal vnitřek jejích úst a ona mu odpovídala a přitahovala si ho blíž. Jejich těla se propletla v objetí a ona cítila, jak jeho mužství tvrdne a tlačí se na její stehno.

Obr přerušil polibek a podíval se jí do očí. Jeho pohled byl nyní plný žáru a v hlase, když znovu promluvil, zněl slib.

– Budeš moje – řekl tiše, ale mocně. – A budeš prosit o víc.

Lira neprotestovala, když ji obr převrátil na záda. Jeho tělo ji přitisklo k zemi a ona zasténala, když ucítila jeho váhu a sílu. Jeho ruce bloudily po jejím těle, objevovaly každý centimetr a vyvolávaly v ní zachvění. Když došel k jejím prsům, lehce je sevřel a ona zasténala a prohnula se v zádech.

Obr se usmál, když viděl její reakci. Jeho rty klesaly níž, líbaly její krk, klíční kost a potom prsa. Jemně je sál a pak silněji, čímž vyvolával vlny rozkoše. Lira se pod ním svíjela, sténala stále hlasitěji a ruce se jí zatínaly do jeho ramen.

Když obr sestoupil níž a líbal a olizoval její břicho, Lira pocítila, jak se jí podbřišek v očekávání stahuje. Jeho jazyk se dotkl jejího klitorisu a ona vykřikla a prohnula se ještě víc. Obr pokračoval, jeho pohyby byly přesné a jisté, a ona cítila, jak její tělo hoří.

– Ano – zachraptěl obr, když cítil, jak se kolem něj její svaly svírají. – Ano, právě tak.

Lira pod ním vyvrcholila a on do ní jedním hlubokým přírazem vnikl, čímž vyvolal další výkřik. Jejich těla se pohybovala v divokém rytmu a ona cítila, jak jeho mužství naplňuje její nitro, roztahuje ji a přivádí ji k šílenství. Každý příraz byl jako úder, ale také jako pohlazení – směs bolesti a rozkoše, kvůli níž křičela a prosila o víc.

Obr se do ní naposledy zabořil a potom na ni ztěžka klesl a těžce oddechoval. Lira ho pevně objala a cítila, jak jeho srdce bije v rytmu jejího vlastního. Leželi tak propletení, až nakonec obr zvedl hlavu a podíval se na ni.

– Jsi moje – zopakoval tentokrát něžně. – A nikdy tě nikomu nedám.

Lira se usmála a cítila, jak jí po tvářích stékají slzy štěstí. V jeho náručí, v té temné jeskyni, byla v bezpečí – a svobodná.

Obr ji sevřel pevněji a ona zavřela oči s vědomím, že tohle je její místo. Její domov. A že tu s ním zůstane navždy.