Ve stínu mlhou zahaleného města, kde se neony odrážely v kalužích jako zlomené sliby, stála ona – Lira Voss, žena s vlasy černými jako noc a očima modrýma jako propast. Její červené šaty, obepínající každou křivku těla, jako by pulzovaly v rytmu jejího dechu, když se proplétala úzkými uličkami čtvrti stínů. Tady, kde zákon byl jen šeptem a moc patřila těm, kteří se ji nebáli získat silou, se Lira cítila jako ryba ve vodě.
Klub „Crimson Veil“ ji přivítal dusným vzduchem prosyceným vůní parfému, potu a ještě něčeho – něčeho prvotního, co v ní probouzelo lovecký instinkt. Interiér tonul v červeni: sametové závěsy, stěny zdobené zlacením a na parketu páry svíjející se v tanci, jehož hranice už dávno překročily slušnost. Lira se rozhlédla a její pohled spočinul na muži v rohu – vysokém, s vlasy ostříhanými nakrátko a tváří, která mohla patřit andělovi, kdyby v koutcích rtů nebyl stín krutosti.
– Kael Nexus – zašeptala, když ho poznala podle pověsti. Říkalo se, že zabil vlastního bratra, aby získal moc nad jedním z podsvětních kartelů. Teď s pohárem v ruce pozoroval sál chladným, kalkulujícím pohledem. Lira se lehce usmála a upravila si rukavičku na štíhlé ruce. Tohle bylo její území. Tohle byla její hra.
Přistoupil neslyšně. Jeho hlas, hluboký a chraplavý jako prastarý kámen, jí vibroval těsně u ucha. – Nevypadáš jako někdo, kdo sem přišel jen proto, aby se díval, Vossová. Víš, co se děje v těchto lóžích?
Lira se pomalu otočila a prsty se lehce dotkla jeho předloktí. – Vím, že moc chutná nejlépe, když se o ni člověk dělí – odvětila a přejela pohledem po jeho postavě. Kael sebou trhl, ačkoli jeho tvář zůstala nehybná jako maska. Věděla, že cítí totéž napětí – elektřinu přeskakující mezi nimi, ještě než se skutečně dotkli.
Odvedl ji do soukromé lóže, kde světlo svící vrhalo na stěny dlouhé stíny. Lira se sesunula na plyšovou pohovku a zaklonila hlavu. Kael na zlomek sekundy zaváhal, než se posadil vedle ní; jeho koleno se otřelo o její stehno. – Chceš dohodu? – zeptal se, spíš konstatoval než se ptal.
Lira sáhla po sklenici vína a otáčela s ní v prstech. – Chci něco víc než dohodu, Kaeli. Chci… – zarazila se a naklonila se k němu. Jejich dechy se smísily, když zašeptala: – …chci, abys ve mně viděl královnu, ne pěšce.
Touhy
Kael Nexus se pomalu usmál a jeho oči se v přítmí zaleskly jako tesáky dravce. – Královny umírají první, Liro – odpověděl, ale v jeho hlase nebyla hrozba, nýbrž výzva. Prstem přejel po okraji její sklenice a zanechal na skle sotva viditelnou stopu. – A pěšci… pěšci se někdy stávají králi. Když mají odvahu.
Lira se tiše zasmála a ten zvuk se odrazil od stěn lóže. – Odvaha nestačí, Kaeli. Ještě je zapotřebí touhy. Podívala se mu do očí a v jejím pohledu už nebyla žádná hra – jen hlad, čistý a neukojitelný. – Touhy po moci. Touhy po síle. Touhy pocítit, jaké to je… být neporazitelná.
Kael se naklonil; jejich tváře teď dělily pouhé centimetry. Cítila vůni jeho kůže – ostrou, kořeněnou, smíšenou s pachem krve a železa. Jeho dech jí ovál ústa, když zašeptal: – A co když ti řeknu, že ti to mohu dát?
Lira sebou trhla, ale neustoupila. – A co z toho budeš mít? – zeptala se, ačkoli odpověď znala. Moc v tomto městě vždy něco stála – a ona byla připravena zaplatit. A to i s úroky.
Kael se prudce narovnal a sevřel ruku v opěradle pohovky. – Věrnost. Poslušnost. A ještě něco – dodal a pohlédl jí do očí s nelítostnou upřímností. – Budeš moje, Liro Vossová. Tělem. Duší. Každým dechem. A já… já ti dám všechno, po čem toužíš. Kromě slitování.
Ticho mezi nimi zhoustlo. Lira cítila, jak jí srdce buší v hrudi, jako by se chtělo vyrvat na svobodu. Toužila po tom. Toužila po něm. Toužila po moci, kterou jí sliboval. Ale cena… cena byla strašná.
Nakonec se usmála, chladně a bezohledně. – Souhlasím, Kaeli. Ale za mých podmínek.
Hranice
Kael Nexus se usmál, ale tentokrát už jeho úsměv nebyl dravý – byl vítězoslavný. Lira Vossová pozvedla sklenici v němém přípitku a pak ji jediným douškem vyprázdnila, cítila, jak jí hořká tekutina pálí v hrdle. Byla připravená. Vždycky byla připravená.
Když vstala, látka jejích šatů tiše zašustila a obepnula obliny jejích boků. Kael na ni upřeně hleděl a v očích mu planul oheň, který už nebyl jen touhou – byl příslibem. Příslibem, že ji zlomí. Že ji učiní nezničitelnou.
Přistoupila k němu a cítila, jak jí srdce buší v rytmu divokého bubnu. Kael natáhl ruku a ona na ni položila svou dlaň. Jeho kůže byla chladná jako ocel, ale když sevřel její prsty, pocítila, jak jí celým tělem projel záchvěv.
Sklonil se a rty se lehce dotkl lalůčku jejího ucha. – Připravená? – zašeptal. Jeho dech byl horký, téměř pálil.
Lira se tiše zasmála a v tom smíchu už nebylo nic z někdejší Liry Vossové – Královny stínů. Teď byla něč víc. Byla hladem. Byla chtíčem. Byla válkou.
Otočila se k němu a přitiskla se k němu celým tělem. Jeho ruce bloudily po jejích zádech a zanechávaly na kůži otisky prstů, pak sklouzly níže, na boky. Cítila, jak se jeho hrudník zvedá a klesá v rytmu jejího dechu, jak jeho srdce bije ve stejném divokém rytmu jako její.
Kael ji zvedl a ona ho obemkla nohama kolem pasu. Jeho rty spočinuly na jejím krku, jemně ji sály a kousaly a zanechávaly po sobě palčivé stopy. Zasténala, když ucítila, jak její tělo zalévá vlna rozkoše a jak každý nerv křičí po dalším.
Položil ji na stůl a jediným plynulým pohybem jí roztáhl nohy. V očích mu divoce blýskalo, když na ni hleděl, hladový a nenasytný. Lira se prohnula do oblouku a cítila, jak jeho prsty vklouzly mezi její plátky a probudily v ní oheň.
Kael se naklonil a vášnivě ji políbil, přičemž jí hluboko vnikl jazykem do úst. Jeho pohyby byly stále nenasytnější a ona mu odpovídala se stejnou vášní, škrábala ho na zádech a zarývala mu nehty do ramen.
Když do ní vstoupil, vykřikla a cítila, jak ji roztahuje a vyplňuje každý kousek jejího těla. Kael se v ní pohyboval rytmicky a ona se pod ním svíjela a sténala jeho jméno. Každý příraz byl jako úder kladiva, jako exploze, která ji zevnitř trhala na kusy.
Lira cítila, jak se blíží k okraji a jak vlna rozkoše narůstá a pulzuje v rytmu jeho pohybů. Kael do ní naposledy prudce vnikl a pak v ní vyvrcholil a vykřikl její jméno. Sesunul se na ni a těžce oddechoval, zatímco ona ho pevně objala a cítila, jak se jejich těla stávají jedním.
Chvíli tak leželi spojení a pak se Kael zvedl na lokti a pohlédl na ni se směsí něhy a divokosti. Lira se usmála a cítila, jak její srdce bije klidněji a napětí opadává. Byla jeho. Tělem. Duší. Každým dechem.
A věděla, že tohle je teprve začátek. Začátek jejich vlády. Začátek jejich legendy.
Kael se naklonil a jemně ji políbil na čelo. – Vítej v novém světě, má královno – zašeptal. A ona, Lira Vossová, Královna stínů, se usmála a cítila, jak jí tělem proudí moc a naplňuje každou buňku jejího těla.
Byla neporazitelná. Byla nesmrtelná. A byla jeho. Navždy.
Leave a Reply