Smyslné sezení

První část povídky:

Marek, zkušený fotograf s ostře řezanými rysy a pronikavýma šedýma očima, se pohyboval po svém prostorném ateliéru a připravoval ho na nadcházející focení. Jeho pohyby byly přesné a jisté – nastavoval osvětlení, upravoval pozadí a kontroloval objektivy. Ateliér zařízený v minimalistickém stylu, s bílými stěnami a velkými okny propouštějícími měkké odpolední světlo, působil jako ideální místo pro portrétní focení.

Když bylo všechno připravené, Marek se opřel o stativ a zhluboka se nadechl. Jeho myšlenky kroužily kolem dnešní modelky – Anny, jejíž zkušební fotografie obdržel před několika dny. Fotografie ho zaujaly – Anna v sobě měla něco hypnotizujícího, směs divokosti a kontroly, která přitahovala pozornost.

Přesně v dohodnutou hodinu se ozvalo zaklepání na dveře. Marek se narovnal a upravil si manžety bílé košile. Když vešla, na okamžik strnul. Anna překročila práh ateliéru s grácií pantera, její černé vysoké podpatky tiše klapaly o podlahu. Měla na sobě přiléhavé černé sako, které zdůrazňovalo její štíhlou postavu, a krátkou plisovanou sukni, sotva zakrývající boky. Vlasy sčesané dozadu, výrazné líčení očí a rudá rtěnka na rtech – každý detail byl promyšlený.

Jejich pohledy se okamžitě setkaly. Anna se na něj dívala vyzývavě, bez sebemenšího náznaku rozpaků. Marek cítil, jak se mu zrychluje tep. Polkl a odkašlal si.

– Vítej, Anno – řekl a snažil se, aby jeho hlas zněl profesionálně. – Jsem Marek. Uveleb se, hned začneme.

Anna k němu přistoupila a pohupovala boky. Zastavila se těsně před ním, tak blízko, že cítil teplo sálající z jejího těla. Lehce se naklonila a zašeptala:

– Už se nemůžu dočkat, Marku.

Její parfém – těžké orientální tóny – vyplnil prostor mezi nimi. Marek jen s obtížemi zachovával klid. Ustoupil o krok a ukázal na připravené stanoviště.

– Prosím, postav se sem – řekl a snažil se působit lhostejně. – Začněme několika záběry en face.

Anna poslušně zaujala místo před objektivem, zkřížila nohy a položila ruce v bok. Její póza byla vyzývavá, ale ne vulgární – vyzařovala sebevědomí. Marek zvedl fotoaparát a namířil objektiv na její tvář. Když stiskl spoušť, cítil, jak mu v žilách koluje adrenalin.

Každá další fotografie zachycovala nejen její krásu, ale i magnetismus, který ho zřejmě přitahoval stále silněji. Anna s lehkostí měnila pózy a občas své pohyby záměrně protahovala, aby zdůraznila křivky svého těla. Marek se sice snažil soustředit na techniku, ale nedokázal přestat myslet na to, jak se její kůže leskne ve světle reflektorů a jak se její plné rty formují do provokativních úsměvů.

Po několika minutách focení, když došel další film, Marek vyhlásil krátkou přestávku. Anna se posadila na koženou pohovku v rohu ateliéru a přehodila nohu přes nohu. Dívala se, jak fotograf mění film ve fotoaparátu, aniž by z něj spustila oči.

– Jde ti to skvěle – řekla náhle a přerušila ticho. – Je vidět, že jsi profesionál.

Marek se na ni podíval, překvapený upřímností komplimentu.

– Děkuji – odpověděl a nebyl si jistý, zda je to kompliment určený jemu, nebo její vlastní hře.

Anna vstala a přistoupila blíž. Zastavila se tak blízko, že se jejich těla téměř dotýkala. Ucítil vůni jejího parfému – nyní výraznější, téměř omamnou.

– Myslím, že bychom toto focení mohli posunout na vyšší úroveň – zašeptala a přejela prstem po jeho předloktí.

Marek zadržel dech. Její dotek byl elektrizující. Na zlomek sekundy v sobě bojoval – profesionál proti muži. Nakonec, k vlastnímu překvapení, položil ruku na její pas a přitáhl si ji k sobě.

Jejich rty se setkaly v pevném, vášnivém polibku. Chutnala po rtěnce a něčem sladkém, co mu rozvířilo hlavu. Anna tiše zasténala a přitiskla se k němu. Marek, ačkoliv ho vlastní reakce překvapila, neustoupil. Jeho ruce bloudily po jejích zádech pod sakem a vnímaly hladkost její kůže.

Když se od sebe konečně odtáhli a ztěžka dýchali, podívali se jeden druhému do očí. V jejím pohledu viděl tutéž touhu, která pulzovala v něm.

– Budeme pokračovat? – zeptala se a dravě se usmála.

Marek přikývl, neschopen ze sebe vydat jediné slovo. Věděl, že toto focení právě překročilo veškeré hranice – a že to oba chtěli.

Střet touhy

Když se jejich rty od sebe odtrhly, vzduch v ateliéru se zdál být nabitý elektřinou. Anna se lehce usmála a upravila si sako, ačkoli Marek dobře věděl, že to byla jen zdánlivá sebejistota. Stále zrychleně dýchala a v očích jí jiskřily výzvy.

– Dobře – řekla a ustoupila o krok. – Ale tentokrát bez zbytečných přestávek. Chci vidět, co umíš, Marku.

Marek přikývl a cítil, jak mu v žilách vře krev. Sáhl po fotoaparátu, ale místo aby ho namířil na Annu, chvíli na ni hleděl, jako by se snažil zachytit každý detail. Její rty, stále zbarvené do ruda rtěnkou, se lehce chvěly. Vlasy, dokonale upravené, jí nyní v neposlušných pramenech padaly do čela. Vypadala, jako by právě svedla boj – a vyhrála.

– Připravený? – zeptala se a zkřížila paže na prsou.

– Víc než kdy jindy – odpověděl a usmál se pod vousy.

Anna přistoupila ke stěně s bílým pozadím a postavila se mírně rozkročmo. Zvedla ruce a propletla prsty za hlavou. Marek si klekl a nastavil objektiv do výšky jejích boků. Světlo ze softboxu jemně hladilo její postavu a zdůrazňovalo křivky boků i prohlubeň pasu.

– Něco řekni – přikázal a stiskl spoušť. – Cokoli.

– Mám chuť na víc – odpověděla tiše a hleděla mu přímo do očí přes hledáček fotoaparátu.

Marek na okamžik strnul. Její slova, ačkoli pronesená šeptem, zněla jako výzva. Polkl a pokračoval ve focení. Anna s přesností tanečnice měnila pózy – předkláněla se a odhalovala výstřih, narovnávala se a napínala břišní svaly, pomalu se otáčela a nechávala světlo tančit po svém těle. Každý pohyb byl promyšlený, každý pohled záměrný.

Po několika minutách se Marek zvedl a setřel si pot z čela. Film ve fotoaparátu opět došel. Anna stála nehybně a upřeně se na něj dívala.

– Teď něco jiného – řekla a svlékla si sako. Nedbale ho odhodila na pohovku a odhalila černou krajkovou podprsenku, která kontrastovala s bílým pozadím. – Chci, abys zachytil něco víc než jen mou tvář, Marku.

Marek polkl a sáhl po jiném objektivu – delším portrétním. Postavil se za ni a pozoroval, jak Anna pomalu rozepíná knoflíky blůzy a nechává ji spadnout na podlahu. Nyní stála jen ve spodním prádle a ruce měla opřené v bok. Stín zakrýval její prsa, ale Marek zřetelně viděl obrysy bradavek pod tenkou látkou.

– Nehýbej se – zašeptal a přiložil oko k hledáčku. – Jen zakloň hlavu.

Anna poslechla a zavřela oči. Její krk vypadal delší, štíhlejší. Marek stiskl spoušť a pořídil sérii fotografií. Když skončil, odložil fotoaparát a přistoupil k ní.

Stála nehybně, stále se zavřenýma očima. Marek se jí dotkl prstem tváře a přiměl ji otevřít víčka. Jejich pohledy se setkaly.

– Jsi krásná – řekl tiše, ačkoli věděl, že to nestačí.

Anna se usmála a sáhla k zapínání podprsenky. Pomalu ji rozepnula a nechala košíčky sklouznout, čímž odhalila prsa. Marek zadržel dech. Její tělo bylo dokonalé – plné, ale ne přehnaně, s jemnými pihami na dekoltu. Kůže se jí leskla potem, což jen umocňovalo dojem přirozenosti.

– Teď teprve doopravdy začneme s focením – zašeptala a přistoupila k němu. Zastavila se tak blízko, že cítil teplo sálající z jejího těla. – Ale tentokrát budu fotografem já, Marku.

Nečekala na jeho reakci a sáhla k pásku jeho kalhot. Marek zavřel oči a poddal se jejímu doteku. Její prsty byly rozhodné, ale jemné. Rozepnula mu kalhoty a pomalu je stáhla dolů. Když před ní stál nahý, dravě se usmála.

– Vítej na druhé straně objektivu – řekla a přejela dlaní po jeho stehně.

Marek tiše zasténal, když se její prsty dotkly citlivé kůže. Anna se naklonila a políbila ho na krk. Její jazyk byl obratný a zkoumal každý centimetr. Marek se opřel o stěnu a cítil, jak nad ním touha přebírá kontrolu.

– Jsi připravený? – zeptala se a vstala. Vzala jeho ruku a nasměrovala ji na svá prsa. – Dívej se.

Marek se podíval na svou ruku, jako by mu nepatřila. Jeho prsty sevřely její prs a zkoumaly jeho tvar. Anna si povzdechla a lehce se naklonila.

– Silněji – zašeptala a kousla ho do ucha.

Marek poslechl a sevřel ji pevněji. Anna zasténala a narovnala se. V očích jí zářila touha.

– Teď si mě vezmi – řekla a ustoupila o krok. – Chci, abys mě šukal, jako bys mě fotografoval.

Marek nepotřeboval další povzbuzení. Přistoupil k ní a chytil ji za boky. Anna se zvedla na špičky a obtočila kolem něj nohy. Ucítil, jak ho její vlhkost těsně obemyká. Zasténal a pronikl hlouběji.

– Ano, takhle… – vydechla a zaryla mu nehty do zad. – Přesně tak.Pohyboval se rychle a rozhodně. Anna se pod ním svíjela a pokaždé, když do ní pronikl, zasténala. Marek cítil, jak jeho vlastní vzrušení roste a jak mu krev pulzuje ve spáncích. Jejich těla splynula v jedno – její prsa se rytmicky pohupovala, jeho ruce bloudily po její kůži a zanechávaly na ní červené stopy.

– Silněji! – vykřikla náhle a sevřela se kolem něj. – Chci se udělat!

Marek zrychlil, cítil, jak se vlna orgasmu neúprosně blíží. Anna dosáhla vyvrcholení jako první a zaryla mu nehty do kůže. Její výkřik naplnil ateliér a odrážel se ozvěnou od bílých stěn. Marek to nevydržel – naposledy do ní pronikl a vyvrcholil v ní.

Sesunuli se na podlahu a těžce oddechovali. Anna se k němu přitulila a políbila ho na paži.

– Dobrý fotograf – zašeptala s úsměvem. – Opravdu dobrý.

Marek se tiše zasmál a pohladil ji po vlasech. Věděl, že tohle focení bylo něč víc než jen fotografování. A že to oba chtěli.

Skryté objektivy

Anna ležela na zádech s rozhozenými pažemi a její dech se pomalu uklidňoval. Marek, stále s ní spojený, opřel čelo o její krk a vdechoval její vůni. Teplo jejího těla pronikalo jeho kůží a vzpomínka na intenzitu jejich milování stále vibrovala ve vzduchu.

– To bylo… – začal, ale hlas se mu zlomil. Nemusel větu dokončit. Anna se usmála a přejela mu prsty po vlasech.

– Já vím – zašeptala. – Nemohla jsem se ovládnout. Ty taky ne, viď?

Marek si povzdechl a přivřel oči. – Ne. Nemohl jsem.

Anna se zvedla na lokti a pohlédla na něj se směsí něhy a touhy. – Zopakujeme si to? – zeptala se a v jejím hlase zazněl příslib.

Marek se usmál a cítil, jak v něm začíná narůstat nová vlna vzrušení. – Jen pokud tentokrát budu fotografem já – odpověděl a políbil ji na rty.

Anna se zasmála a přitáhla si ho blíž. Jejich těla se znovu spojila, tentokrát však v klidnějším, intimnějším rytmu. Už to nebyla jen vášeň – byl to příslib. Příslib dalších focení, dalších chvil, v nichž bude objektiv jen záminkou.

Když se nakonec vyčerpaní, ale šťastní sesunuli na podlahu, Marek se na ni něžně podíval. – Jsi nejlepší modelka, jakou jsem kdy měl – řekl a políbil ji na čelo.

Anna se usmála a zavřela oči. – A ty nejlepší fotograf. A nejen fotograf.

Marek ji ještě jednou políbil a cítil, jak všechno kolem přestává mít význam. Záleželo jen na ní. A na této chvíli. A na příslibu, že se k ní budou vracet. Vždycky.