„ – Vyznání #17

Autor: Tichá pozorovatelkaVyznání: Pracuji v knihovně, obklopená tichem a knihami, ale mé myšlenky bloudí do zakázaných zákoutí. Často si představuji, jak ke mně mezi regály přistupuje jeden ze čtenářů – ten pohledný, s tetováním na pažích – přitiskne mě ke zdi, jeho ruce mi vyhrnou sukni, prsty vklouznou pod kalhotky a masírují vlhké záhyby, až cítím pulzující žár rozlévající se po celém těle. Ve fantazii před ním klečím, beru jeho tvrdý penis do úst a pomalu ho kouřím, jazykem kroužím kolem žaludu a cítím chuť slané vlhkosti, zatímco on mě chytá za vlasy a udává rytmus, až se hluboko v mém hrdle vystříká. Vzrušuje mě to tak, že musím jít na toaletu, abych se dotýkala sama sebe, ale hryže mě vina, protože jsem vdaná.Pokání: Tvoje duše se potopila do temnot nevhodných tužeb a každá myšlenka je stínem vrhaným na posvátnost manželství. Pamatuj, že zakázané ovoce je sladké, ale jeho chuť se může stát hořkostí zrady. Ponoř se do ticha knihovny, nalezni v něm skutečnou intimitu a obnovu, než se zcela ztratíš v nejistém okouzlení.---Máš podobné tajemství? Svěř se anonymně.