Zakázané ovoce ve skleněné věži
Výtah se znovu rozjel – pomalu, jako by záměrně prodlužoval tento surreální okamžik zavěšený mezi touhou a rozumem. Maks nepustil její zápěstí a cítil pulzující teplo její kůže skrze tenký materiál rukavice. Anna dýchala mělce a její tváře pokryl jemný ruměnec – ne od chladu klimatizace, ale od intenzity pohledu, který si vyměňovali.„Maksi…“ začala znovu, tentokrát tišeji, jako by si sama nebyla jistá, co chce říct. Výtah se ve vyšších patrech lehce zachvěl a mírně je vrhl dopředu. Jeho ruka sklouzla ze zápěstí k jejímu pasu a pak níž, až se dotkla jejího boku.„Přestaň,“ zašeptala Anna, ale neodtáhla se. Naopak – přitiskla se k němu ještě víc, když se výtah náhle zastavil v osmnáctém patře. Jejich těla dělily centimetry; zřetelně cítil vůni jejího parfému smíšenou s pachem stresu a vzrušení.„Vždycky tak zásadová?“ zeptal se Maks a jeho rty se znovu nebezpečně přiblížily k jejímu uchu. Přejel prstem podél linie její klíční kosti a vyvolal záchvěv, který jí projel celým tělem.„A ty vždycky tak… provokativní?“ odsekla, ale neustoupila. Jeho ruka vystoupala výš, jemně uchopila její bradu a donutila ji pohlédnout mu do očí.„Tuhle hru jsi začala ty,“ zamumlal a naklonil se k ní. Jeho dech ovál její rty, když se výtah znovu pomalu rozjel dolů. Anna zavřela oči a poddala se vlně tepla, která se šířila od srdce dolů.„Ne… neměli bychom,“ zasténala, když se jeho rty dotkly lalůčku jejího ucha. Maks se tiše zasmál hlubokým, vibrujícím smíchem.„Proč ne?“ zeptal se znovu, tentokrát vážněji. Jeho ruka sklouzla na její tvář; palec se jemně otřel o linii jejích rtů.„Protože…“ zarazila se, neschopná najít slova. Výtah se znovu zastavil – tentokrát v přízemí. Dveře se pomalu rozjely a odhalily prázdnou halu budovy.„Pojď,“ řekl Maks a nečekal na její reakci. Chytil ji za ruku a vedl ji mramorovým prostorem směrem k nouzovému východu. Anna šla automaticky, jako ve snu, a cítila jeho prsty sevřené kolem svých.„Kam?“ zeptala se slabě, když se ocitli v úzké únikové chodbě. Maks se tajemně usmál a lehce ji přitlačil ke stěně.„Tam, kde nás nikdo neuvidí,“ odpověděl a přitáhl si ji blíž. Jeho ruka zajela pod její šaty a jemně pohladila stehno přes tenký materiál punčocháčů.„Maksi…“ vydechla Anna, ale neprotestovala, když se jeho prsty začaly pomalu posouvat výš. Výtah za jejich zády se znovu rozjel vzhůru; slyšeli jeho tiché bzučení odrážející se od stěn.„Pššt…“ zašeptal a přiložil prst k jejím rtům. Jeho druhá ruka se sevřela kolem jejího boku a přitáhla ji k sobě ještě pevněji.„Už se nemůžu dočkat…“ zašeptal jí přímo do rtů, když jeho prsty dosáhly cíle. Anna tiše zasténala a sevřela dlaně na jeho saku.„Maksi…“ zopakovala, tentokrát spíš jako povzdech než jako slovo. Jeho rty znovu nalezly její ústa; polibek byl hlubší, chtivější.Kdesi v dálce se ozval zvuk výtahu zastavujícího ve vyšším patře. Anna tomu nevěnovala pozornost – byla zcela pohlcena prožitky, zatímco Maks pomalu, ale neúprosně překračoval všechny hranice.„Tady…“ zaslechli náhle hlas recepční z přízemí. Dveře výtahu se těsně za jejich zády prudce rozjely. Anna a Maks od sebe odskočili, jako by se popálili, a rychle se narovnali.„Promiňte…“ zamumlala recepční, když uviděla jejich propletené ruce na stěně. Maks se nervózně usmál a upravil si kravatu.„Děkujeme,“ vyhrkl rychle a táhl Annu za sebou směrem k hlavní hale. Výtah za jejich zády se zavřel s tichým zasyčením.„To bylo…“ začala Anna, když se znovu ocitli v prostoru open space. Maks se na ni tázavě podíval.„Šílené?“ dokončil za ni a přistoupil blíž. Jeho ruka znovu zamířila k jejímu pasu.„A…“ zaváhala Anna a pohlédla mu do očí.„Úžasné?“ dokončil Maks, naklonil se a vtiskl jí na rty ten nejjemnější polibek. Tentokrát neprotestovala – opětovala ho se stejnou vášní jako předtím.„A nebezpečné,“ zašeptala mezi polibky, když se na chvíli od sebe odtáhli. Maks se široce usmál a vzal ji za ruku.„V tom případě…“ řekl tiše a vedl ji směrem ke svému stolu.„Musíme být opatrnější,“ dokončila Anna, ale ruku neodtáhla. Maks se na ni podíval s něčím, co by se dalo považovat za vděčnost.„Souhlasím,“ odpověděl vážně, posadil se ke stolu a ukázal na židli naproti sobě. Někdy stojí za to odvážit se o krok dál a splnit své nejskrytější fantazie bez jakýchkoli omezení.„Ale…“ začal a významně se na ni podíval.„Ano?“ Anna povytáhla obočí a cítila, jak se jí při vzpomínce na předchozí okamžik po celém těle rozlévá zvláštní teplo.„Myslím, že bychom měli… v téhle hře pokračovat,“ řekl Maks a šibalsky se usmál. Anna tiše povzdechla, ale neprotestovala, když se jeho ruka znovu ocitla na opěradle její židle.„Jen… opatrněji,“ dodala šeptem a pohlédla mu do očí. Maks přikývl a naklonil se nad stůl.„Souhlasím,“ odpověděl tiše, pak se naklonil a zašeptal jí přímo do ucha:„Ale nemysli si, že budu hodný…“Anna se tiše zasmála – byl to zvuk plný úlevy a… vzrušení. Maks se široce usmál, narovnal se a pohlédl na ni se směsí touhy a něčeho, co mohlo být začátkem něčeho víc.„V tom případě…“ začala Anna, vzala do ruky pero a předstírala, že si něco zapisuje na papír.„Ano?“ Maks se na ni tázavě podíval, ale nepohnul se z místa.„Myslím, že bychom měli… tu schůzku odložit,“ dokončila šeptem a posunula papír jeho směrem. Maks se na ni překvapeně podíval a pak vybuchl smíchy.„Chytré!“ zvolal, zvedl papír a přečetl:„Přeložme schůzku na zítřek. Naléhavá záležitost.“„Dobře jsi to vymyslela,“ pochválil ji a odložil papír.„Koneckonců…“ začala Anna a významně se na něj podívala.„Ano?“ Maks povytáhl obočí a čekal na pokračování.„Koneckonců nám to jde,“ dokončila tiše a tajemně se usmála. Maks se naklonil nad stůl a jemně ji políbil na temeno hlavy.„Rozhodně,“ odpověděl šeptem, pak se odtáhl a vážně se na ni podíval.„Ale pamatuj…“ začal a pohlédl jí do očí.„Ano?“ Anna povytáhla obočí a čekala na jeho slova.„To je teprve začátek“ – dokončil tiše Max a šibalsky se usmál. Anna tiše povzdechla, ale neprotestovala, když se jeho ruka znovu ocitla na opěradle její židle.„V tom případě…“ – řekla měkce a dívala se mu do očí.„Ano?“ – Max se na ni tázavě podíval.„Myslím, že bychom se teď měli… soustředit na práci,“ – dokončila šeptem Anna a jemně odsunula jeho ruku. Max se široce usmál, narovnal se a pohlédl na ni se směsicí obdivu a touhy.„Souhlasím,“ – odpověděl tiše, otevřel notebook a předstíral, že je zcela pohlcený prací. Anna se v duchu tiše zasmála, ale navenek si zachovala vážnou tvář.„Dobře,“ – zašeptala ještě, dívala se mu do očí a jemně se prstem dotkla jeho ruky, která se znovu nebezpečně přiblížila k jejímu stehnu.„Dobře,“ – zopakoval Max tiše a sklonil se nad klávesnici. Oba však věděli, že je to jen hra – hra, kterou začali a kterou nehodlali tak rychle ukončit.Hra stínů ve Skleněné věži
Max se na ni díval se směsicí touhy a odhodlání. Anna cítila, jak jí srdce bije stále rychleji a dech se stává mělčím. Věděla, že už není cesty zpět – tahle hra se vymkla kontrole a oba v ní byli příliš angažovaní na to, aby teď přestali.„Pojď sem,“ – zašeptal Max a ukázal na místo vedle sebe. Anna na okamžik zaváhala, ale pak pomalu vstala a přistoupila k němu. Posadila se na okraj stolu a ucítila chlad mramorového povrchu pod hýžděmi.„Podívej se na mě,“ – tiše ji požádal, a když to udělala, jeho prsty jí jemně nadzvedly bradu. Jejich oči se setkaly v intenzivním pohledu plném nevyslovených slibů.„Chceš to?“ – zeptal se šeptem a přejel palcem po jejím spodním rtu. Anna neodpověděla – jen přikývla a její tělo se k němu mimovolně přitisklo blíž.„V tom případě…“ – Max se naklonil a pomalu, hluboce ji políbil. Jeho jazyk jí jemně rozevřel rty a ona polibek opětovala s vášní, kterou už nedokázala ovládnout.Jejich ruce se propletly v chaotickém tanci – jeho na jejím pase, její ve Maxových vlasech. Cítila, jak jeho košile škrábe její nahou kůži přes tenkou látku šatů, a on sám se pod vlivem jejího doteku lehce chvěl.„Jsi si jistá?“ – zašeptal mezi polibky, když se na chvíli odtáhl. Anna se mu podívala do očí a slabě se usmála.„Nikdy jsem si ničím nebyla jistější,“ – odpověděla tiše a potom ho zatáhla za košili, čímž si ho přitáhla ještě blíž.Max hlasitě vzdychl a jeho ruce začaly pomalu rozepínat knoflíky na jejích šatech. Každý další pohyb byl pomalejší a uvědomělejší – jako by si chtěl zapamatovat každou vteřinu této chvíle.„Bože…“ – tiše zasténal, když jí konečně odhalil ňadra. Anna se pod vlivem jeho pohledu a doteku současně chvěla. Jeho rty se ocitly na jejím krku a pak níže – ve výstřihu.„Maxi…“ – prosebně zašeptala, když jeho jazyk začal kroužit kolem jednoho z bradavek. On se jen šibalsky usmál a pokračoval ve svém laskání.„Pšš…“ – konejšivě zamručel a posouval ruce po jejích bocích vzhůru. Anna tiše zasténala, když cítila, jak jeho prsty jemně vklouzávají pod lem kalhotek.„Maxi…“ – zopakovala tentokrát slabším hlasem, ale on ji umlčel dalším polibkem. Jeho ruka začala pomalu laskat její nejcitlivější místo – nejprve jemně, potom stále odvážněji.„Ach bože…“ – Anna se prohnula v zádech a cítila, jak vlnu rozkoše zaplavuje její tělo. Max se na ni díval se směsicí obdivu a touhy.„Jsi krásná,“ – zašeptal mezi polibky, když se od ní konečně na okamžik odtrhl. Anna se mu podívala do očí a slabě se usmála.„Ty taky nejsi nejhorší,“ – odpověděla žertem, ale hned nato si ho znovu přitáhla k sobě.Jejich oblečení v chaotickém spěchu dopadalo na podlahu – Maxova košile ledabyle odhozená přes rameno, Anniny šaty zcela sklouznuté.„Ano…“ – prosebně zasténala Anna, když do ní Max konečně pronikl. On se jen široce usmál a začal se v ní pomalu pohybovat – vychutnával si každý okamžik.„Silněji…“ – po chvíli šeptem požádala a on její prosbu bez váhání splnil. Jeho pohyby se staly rozhodnějšími, ale stále plnými něhy.„Podívej se na mě,“ – tiše Max přikázal a uchopil ji za bradu. Anna poslušně zvedla hlavu a podívala se mu do očí.„Miluji tě…“ – náhle zašeptal a pak do ní pronikl silněji, čímž z ní vyvolal hlasitý sten rozkoše.„Co?“ – Anna se na něj překvapeně podívala, zaskočená tímto vyznáním v takovou chvíli.„Řekl jsem, že tě miluji,“ – tiše zopakoval Max a hluboce se jí díval do očí. Anna cítila, jak se jí oči plní slzami.„Já taky…“ – odpověděla šeptem a pak oba současně explodovali ve vlně nepředstavitelné rozkoše.Když bezvládně klesli na stůl, Max ji pevně objal paží. Anna se k němu přitulila a cítila se v bezpečí a naplněná.„To je teprve začátek,“ – zašeptal jí do ucha a ona se slabě usmála.„Ano…“ – tiše odpověděla, zavřela oči a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce. Teď už to věděla jistě – tahle hra nebyla jen flirt nebo zábava. Byl to začátek něčeho mnohem hlubšího.A oba věděli, že od této chvíle už nic nebude jako dřív.Líbil se ti tento příběh o zakázané touze? Prožij vlastní, vášnivé chvíle s někým, kdo sdílí tvé nejskrytější fantazie. Registrace je zcela zdarma a anonymní: 👉 Klikni zde a najdi partnera pro společná tajemství
Leave a Reply