V srdci Velkých plání, kde vítr šeptá tajemství předků a slunce při západu maluje oblohu krvavou červení, žil kmen Rudých vlků. Jejich týpí byla roztroušena jako stádo bizonů na obzoru a dým z ohňů líně stoupal ke hvězdám. Právě zde, ve stínu posvátného kopce, žila Aiyana – mladá žena s pokožkou hladkou jako leštěný kámen, očima černýma jako noc bez měsíce a vlasy spletenými do copů zdobených orlími pery. Byla dcerou náčelníka, ale její duch byl divoký, nespoutaný jako mustang cválající prérií. Aiyana nesnila o klidném životě u ohně; její srdce hořelo touhou po dobrodružství a zakázaných vášních.
Jednoho letního rána, kdy se rosa ještě třpytila na trávě, se Aiyana vytratila z vesnice. Oblečená v měkkých kožených šatech, které přiléhaly k jejím oblým bokům a plným prsům, nesla luk a šípy. Chtěla ulovit jelena, ale ve skutečnosti hledala samotu, aby uhasila oheň, který doutnal v jejím klíně. Už celé měsíce ji trápily sny o silných pažích, o tělech proplétajících se v rytmu bubnů, o doteku, který pálil jako posvátný oheň. Muži v kmeni se na ni dívali s touhou, ale žádný se neodvažoval přiblížit – byla určena pro spojenectví s jiným náčelníkem.
Zakázaná láska
Dorazila do skrytého údolí, kde se mezi skalami kroutil potok a vytvářel přírodní jezírka. Voda byla chladná, křišťálově čistá a vzduch těžký vůní divokých květin. Aiyana ze sebe shodila šaty a dovolila slunci, aby laskalo její nahou pokožku. Její prsa se lehce zvedala v rytmu dechu, bradavky jí ztuhly v závanu větru a mezi stehny pocítila známé mravenčení. Vstoupila do vody a ponořila se po pás. Líně plavala, dlaně jí klouzaly po břiše níže a jemně se dotýkaly pahorku porostlého měkkým chmýřím. Tiše zasténala, když jí prsty vklouzly mezi vlhké záhyby a kroužily kolem citlivého poupátka. Boky se jí instinktivně pohybovaly, voda kolem ní šplouchala a v mysli se jí objevil obraz – silný válečník se svaly napjatými jako tětiva luku, vstupující do ní hluboko a zcela ji naplňující.
Náhle zaslechla zašustění. Znehybněla a vytáhla nůž z pochvy u opasku. Z křoví vystoupil on – Kael, vyhnanec ze sousedního kmene, známý jako Stínový duch. Byl vysoký, měl ramena široká jako dubový kmen a pokožku rozbrázděnou jizvami z bitev; jeho oči se leskly jako ostří tomahavku. Oblečený pouze v bederní roušce nesl luk a čerstvě uloveného králíka. Zastavil se, když ji spatřil nahou ve vodě. Jeho pohled sklouzl po jejím těle – od mokrých vlasů přilepených ke krku, přes vztyčená ňadra s tmavými bradavkami až k linii boků ponořených v potoce. Pocítil, jak se mu krev nahrnula do klína a penis pod kůží ztuhl.
– Kdo jsi, duchu řeky? – zeptal se hlasem hlubokým jako hrom.
Aiyana neustoupila. Místo toho zvedla bradu a její oči zableskly vzdorem. – Aiyana z Rudých vlků. A ty jsi vetřelec na naší půdě.
Kael se dravě usmál a odložil luk. – Vetřelec? Možná. Ale tvé tělo ke mně volá hlasitěji než vítr.
Přiblížil se a vstoupil do vody. Aiyana pocítila zachvění, ne chladem, ale vzrušením. Jeho vůně – směs potu, kouře a mužské síly – ji zahalila. Stanul blízko, takže se jejich těla téměř dotýkala. Natáhl ruku a prsty jí pohladil paži. Pokožka jí pod jeho dotekem vzplála. – Jsi krásná jako bohyně měsíce – zamumlal a posunul dlaň níže, na její prs. Jemně ho sevřel a palcem kroužil kolem bradavky. Aiyana tiše zasténala a její tělo se k němu prohnulo.
– Neměl bys... – zašeptala, ale její ruce už putovaly po jeho hrudi a pod prsty cítily tvrdé svaly.
Kael si ji přitáhl blíž a jejich rty se setkaly v polibku – divokém a hladovém. Jeho jazyk vklouzl mezi její rty a ochutnával sladkost jejího dechu. Ruce mu sklouzly na její hýždě, pevně je sevřely a přitiskly její boky k jeho. Pocítila jeho tvrdý penis přes tenkou kůži bederní roušky, jak se otírá o její břicho. Byl velký, pulzující a připravený. Aiyana vsunula ruku pod roušku a sevřela ho. Kůže byla horká a hladká, žíly pod jejím dotekem naběhlé. Sevřela prsty a pohybovala jimi nahoru a dolů, cítila, jak se chvěje rozkoší.
– Chci tě – zašeptal Kael a kousl ji do ucha. – Chci do tebe vstoupit a naplnit tě svým semenem.
Aiyana přikývla a dech se jí zrychlil. Jemně ji postrčil ke břehu potoka, na měkkou trávu. Klekl si mezi její stehna a široce je rozevřel. Její kundička se leskla vlhkostí, pysky rozevřené a zvoucí. Kael se sklonil a jeho jazyk se dotkl jejího klitorisu, pomalu ho olizoval a kroužil kolem něj. Chutnala slano-sladce jako nektar prérijních květin. Aiyana prohnula záda, prsty se jí zapletly do jeho vlasů a přitiskly ho blíž. Zasténala hlasitěji, když do ní vsunul prst a cítila, jak se její stěny kolem něj stahují. Pohyboval jím v rytmu jazyka, přidal druhý prst a roztahoval ji.
– Jsi tak těsná – zamumlal a zvedl hlavu. Jeho tvář se leskla jejími šťávami.
Už nemohla déle čekat. Přitáhla si ho k sobě a obtočila nohy kolem jeho boků. Kael shodil roušku; jeho ocas stál hrdě, žalud byl nateklý a na špičce se třpytila kapka preejakulátu. Přiložil ho k jejímu vchodu a vtíral ho do vlhkých záhybů. Aiyana zvedla boky a on do ní pomalu vstoupil, centimetr po centimetru. Pocítila roztahování, lehké pálení přecházející v rozkoš. Byl tlustý, zcela ji vyplňoval a dosahoval do nejhlubších zákoutí. Začali se pohybovat – on do ní prudce a hluboko přirážel, ona mu vycházela vstříc a nehty se mu zarývaly do zad.
Voda v potoce vedle nich šplouchala, v dálce zpívali ptáci, ale pro ně se svět smrskl na jejich těla, na tření kůže o kůži a na vlhké zvuky jejich spojení. Kael zrychlil, jeho varlata narážela do jejích hýždí a ona se pod ním svíjela, její kundička kolem něj pulzovala. Pocítila blížící se orgasmus – vlnu horka rozlévající se od klína. Vykřikla a sevřela se kolem něj, a on, když to ucítil, se do ní zanořil hlouběji a naplnil ji horkým semenem, proudy pulzujícími v jejím nitru.
Tak tam leželi a oddechovali, těla kluzká potem a vodou. Ale to byl teprve začátek. V dálce se ozýval dusot koní – válečníci kmene Aiyanu hledali. Kael zvedl hlavu a oči se mu leskly. – Musíme utéct. Ale vrátím se pro tebe.
Aiyana přikývla a cítila, jak jí jeho semeno stéká po stehnech. Toto setkání v ní probudilo hlad, který nebude možné ukojit.
Vesnice Rudých vlků pulzovala pod měsícem v úplňku, který visel na obloze jako stříbrný medailon. Ohně praskaly a vrhaly tančící stíny na týpí, zatímco šamani zpívali písně duchům předků. Aiyana se vrátila do své chýše těsně před příchodem bojovníků, její tělo se stále chvělo vzpomínkami na setkání s Kaelem. Kůže mezi stehny byla lepkavá od jeho semene a každý krok jí připomínal rozkoš, kterou jí poskytl. Schovala se pod kožešiny a předstírala spánek, když k ní s obavami nahlédl její otec, náčelník Takoda. – Dcero, kde jsi byla? Prérie je v noci nebezpečná – zamumlal, ale ona jen zamumlala něco o lovu. Během následujících dní chodila Aiyana jako v mlze. Její myšlenky kroužily kolem Kaela – jeho silných paží, tvrdého těla, které se do ní vtisklo, chuti jeho rtů na jejích. V noci, když vesnice spala, její ruce putovaly po těle a napodobovaly dotek psance. Ležela na loži z bizoních kůží a pod přikrývkou roztahovala nohy. Prsty klouzaly po břiše, níž, k vlhkému pahorku. Když je zasouvala dovnitř, představovala si jeho ocas – tlustý, pulzující, vyplňující ji až po okraj. Tiše sténala do polštáře a kroužila palcem kolem klitorisu, dokud ji nezalila vlna orgasmu, ale to nestačilo. Chtěla víc, chtěla skutečně jeho. Jednoho večera, během slavnosti sklizně, když kmen tančil kolem velkého ohně, Aiyana pocítila, že ji někdo sleduje. Bubny rytmicky duněly, těla bojovníků vířila v tanci a jejich trupy se leskly potem. Ona sama měla na sobě obřadní šaty s třásněmi, které zdůrazňovaly její oblé boky a plná ňadra, pohupující se při každém kroku. Ve stínu stromů zahlédla siluetu – Kaela. Stál tam skrytý a jeho oči žhnuly jako řeřavé uhlíky. Kývl hlavou a ukázal směrem k lesu. Aiyanino srdce se rozbušilo; nepozorovaně se vytratila a rozběhla se k němu. Setkali se v houštině, kde měsíc prosvítal mezi listy. Kael ji sevřel v náručí a přitiskl ke stromu. Jeho rty našly její rty, polibek byl prudký a plný hladu. – Myslel jsem na tebe každou noc – zašeptal a kousl ji do krku. Jeho ruce sklouzly k jejím prsům a přes látku šatů je stiskly. Bradavky okamžitě ztvrdly a bolely touhou. Aiyana zasténala, vpletla prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho blíž. – Vezmi si mě – prosila a hlas se jí třásl. Kael nečekal. Zvedl jí šaty a odhalil nahá stehna a kundičku, už vlhkou a připravenou. Klesl před ní na kolena a jeho dech ji hřál na kůži. Rozevřel jí nohy a jazyk se dotkl jejích pysků, pomalu olizoval zdola nahoru. Chutnala mu jako med z divokých úlů, slaná i sladká. Zasunul jazyk hlouběji, sál klitoris a cítil, jak se jí chvějí boky. Aiyana se opřela o kmen a prsty se jí zarývaly do kůry. – Ach ano... hlouběji – vydechla, když přidal prsty, dva najednou, a zasouval je v rytmu jazyka. Její stěny se kolem nich stahovaly a šťáva mu stékala po ruce. Vstal a rozepnul si bederní roušku. Jeho penis vyskočil, tvrdý a naběhlý, žíly pod kůží pulzovaly. Teď si před něj klekla Aiyana a vzala ho do dlaně. Byl horký, těžký a žalud se leskl preejakulátem. Olízla si rty a potom ho vzala do úst – pomalu, sála špičku a jazykem kroužila kolem rýhy. Kael zasténal, ruce jí zabořil do vlasů a jemně ho zatlačil hlouběji. Cítila ho v krku, jak jí plní ústa, jeho chuť byla slaná a mužná. Sála silněji, pohybovala rty nahoru a dolů a druhou rukou masírovala jeho těžká, plná varlata. Nevydržel dlouho. Zvedl ji a otočil tváří ke stromu. Zvedl jí šaty výš a rozevřel hýždě. Jeho kokot se přitiskl k vchodu a třel se o vlhké záhyby. Jedním přírazem do ní vstoupil hluboko, až po varlata. Aiyana vykřikla rozkoší, když cítila, jak ji roztahuje a proniká až na doraz. Začal se pohybovat silně a rytmicky, jeho boky s pleskáním narážely do jejího zadku. Jednou rukou jí svíral prs a štípal bradavku, druhou zasunul mezi její stehna a masíroval klitoris. – Jsi moje – vrčel a kousl ji do ramene. – Tvoje kundička je tak těsná, saje mě jako ústa. Aiyana se svíjela a vycházela mu vstříc, její tělo hořelo. Orgasmus přišel jako bouře – vlna horka se rozlila od beder a sevřela svaly kolem něj. Vykřikla jeho jméno a on, když to ucítil, zrychlil a pronikal do ní hlouběji. Pocítila, jak v ní pulzuje a plní ji horkým semenem, které jí v proudech stékalo po stehnech. Těžce oddechoval a držel ji u sebe, jejich těla byla kluzká potem. Radost však trvala krátce. Z vesnice se ozval výkřik – někdo si všiml její nepřítomnosti. Kael ji naposledy políbil. – Musím odejít, ale vrátím se. Spojenectví tvého otce s jiným kmenem... to je pro nás hrozba. – Zašeptal a zmizel ve stínu. Aiyana se vrátila a předstírala, že sbírala byliny. V srdci však rostlo napětí. Věděla, že Kael je psanec, nepřítel a že jejich láska je zakázaná. Té noci, když ležela sama, se znovu dotýkala a vzpomínala na jeho dotek.
Leave a Reply