„ – Přiznání #16

Autor: Tajemný PoutníkVyznání: Putoval jsem sám po horských stezkách, když jsem ji potkal – neznámou turistku s pokožkou opálenou sluncem. V mé mysli okamžitě vzplála fantazie: přitahuji si ji k sobě ve skryté jeskyni, její dech se zrychluje, když z ní svlékám vlhké tričko a odhaluji plná ňadra s bradavkami ztuhlými chladem. Mé ruce kloužou po jejím břiše níže, vklouzávají pod šortky, prsty narážejí na teplou, vlhkou štěrbinu a krouživými pohyby dráždí klitoris, až se její boky vlní v rytmu a její sténání se rozléhá po skalách. Ve své představě do ní pronikám hluboko, přírazy jsou silné a rytmické, cítím, jak se její stěny stahují kolem mého údu, až oba dosáhneme vyvrcholení v explozi rozkoše. To je hřích poutníka, neboť ačkoli tělo zůstalo čisté, duše se již poskvrnila zradou.Pokání: Ó, poutníče, na své osamělé cestě jsi zhřešil nejen tělem, ale i myšlenkami, které skrýváš jako vlka v rouše beránčím. Tvé touhy tkaly síť ze snů, v níž uvízla nevinnost. Pamatuj, že každá fantazie je stínem, který pronásleduje duši, a ozvěna tvých hříchů se odrazí v srdci, i v těch nejtemnějších jeskyních. Ať je pro tebe toto pokání poučením, že skutečná blízkost se nerodí z touhy, nýbrž z úcty a lásky.---Máš podobné tajemství? Vyznaj se anonymně.