Náctiletá domina: Třetí lekce – Moc nad skupinou vrstevníků

Dominika plánuje větší hru

Dominika cítila, že se škola pomalu stává jejím teritoriem. Pan Kowalski jí každý den posílal zprávy s prosbami o další „lekci“. Paní Anna, ta tvrdá učitelka tělocviku, se jí teď na chodbě vyhýbala pohledem, ale při pouhé myšlence na další trénink v šatně se červenala. Bylo to příjemné, ale Dominika chtěla víc. Chtěla vidět, jak se před ní sklání několik lidí najednou. Proto se rozhodla zaútočit na své vrstevníky – na kluky ze třídy, kteří se vždy považovali za tvrďáky.

Byli čtyři: Kuba – kapitán basketbalového týmu, vysoký a sebevědomý; Marek – vtipný, ale arogantní; Tomek – tichý, ale se svaly ze cvičení v posilovně; a Bartek – nejhezčí ze všech, s tím svým šibalským úsměvem. Všem bylo osmnáct a chodili do posledního ročníku. Mluvili o holkách, o přestávkách flirtovali, ale Dominika věděla, že pod tou fasádou se skrývá zvědavost. Viděla, jak pokukují po jejích nohách a výstřihu. Slyšela šepot v chlapecké šatně.

Rozhodla se začít večírkem. Pozvala je k sobě na „domácí večírek“ – rodiče odjeli na víkend. „Bude to fajn, jen my“ – napsala do třídní skupiny. Kluci okamžitě souhlasili. Dominika se na telefon usmála. Budou její.

Večírek doma – hra na pravdu, nebo výzvu

Dominikin dům byl velký a prázdný, v přízemí měl obývací pokoj a nahoře ložnice. Kluci přišli večer – pivo, hudba, smích. Dominika měla na sobě krátké černé šaty, které sotva zakrývaly stehna, punčochy a podpatky. Vypadala jako z jiné ligy.

Seděli v kruhu na koberci. Pivo teklo proudem. Dominika navrhla hru.

– Pravda, nebo výzva. Ale bez vytáček. Kdo se zalekne, zaplatí trest – řekla s úsměvem.

Začalo to nevinně. Pravdy o prvních zkušenostech, výzvy typu „vypij to na ex“. Ale hru řídila Dominika. Vybírala stále odvážnější výzvy.

Kuba si musel sundat tričko. Marek – políbit láhev jako dívku. Tomek – zatančit striptýz na písničku. Bartek – přiznat, že balí holky, ale bojí se skutečné ženy.

Dominika se dívala. Čekala.

Když je alkohol uvolnil, hodila bombu.

– Moje výzva pro všechny. Klekněte si přede mě. A polibte mi boty. Jeden po druhém.

Kluci zmlkli. Smích utichl.

– Cože? Děláš si legraci? – zeptal se Kuba, ale hlas měl nejistý.

Dominika vytáhla telefon.

– Mám vaše zprávy. Ty sprosté, které jste si o mně psali. O tom, co byste se mnou dělali. Chcete, aby se dostaly k holkám ze třídy? Nebo řediteli?

Ukázala screenshoty – skutečné, pořízené předem.

Ticho. Pak si jako první klekl Kuba. Za ním Marek. Tomek. Bartek.

Dominika se posadila na pohovku. Nohy měla překřížené.

– Začněte. Líbáčci a lízejte. Ukažte, jací jste tvrďáci.

Uctívání bot – čtyři kluci na kolenou

Kuba začal. Políbil špičku její lakované boty. Vysunul jazyk. Pomalu lízal.

Dominika se na něj dívala shora.

– Hlouběji, kapitáne. Ukaž kamarádům, jak se to dělá.

Kuba lízal podpatek. Vůně jejího parfému se mísila s lakem.

Marek se přidal – k druhé noze. Tomek a Bartek čekali, až na ně přijde řada.

Dominika jim přikázala, aby jí sundali boty. Zuby. Pomalu.

Odhalily se nohy v punčochách. Lehce voněly po celém dni.

– Přivoňte si. Všichni najednou.

Čtyři hlavy u jejích chodidel. Nosy na podrážkách. Hluboce vdechovali.

– Lízejte. Sajte prsty na nohou. Jako poslušná štěňata.

Čtyři jazyky na jejích chodidlech. Lízali podrážky i prostor mezi prsty. Dominika jim tlačila chodidla do tváří.

– Jste žalostní. Největší frajeři ve třídě. Na kolenou. Lízáte nohy dívky, kterou jste balili.

Smích přešel v sténání. Penisy v kalhotách tvrdly.

Poručila jim sundat punčochy. Bosá chodidla.

– Masírujte je a sajte. Dlouho. Ukažte, jak moc mě chcete.

Hodina uplynula uctíváním. Dominika si to užívala – čtyři najednou, soupeřící o to, kdo jí bude lépe sloužit.

Skupinový trest – výprask pro neposlušné

Dominika vstala.

– Marek byl příliš pomalý. Kuba příliš hlasitě sténal. Trest pro všechny.

Poručila jim stáhnout si kalhoty a spodní prádlo. Lehnout si na koberec zadky nahoru, do kruhu kolem ní.

Vzala pásek ze svých šatů – kožený, pružný.

– Počítejte se střídáním. Každý deset.

Údery dopadaly tvrdě. Kůže rudla. Kluci počítali a hlasy se jim lámaly.

– Jedna... děkuji, paní Dominiko – začal Kuba.

– Deset... prosím o víc – dodal Bartek.

Bolest pálila. Ale penisy jim kapaly.

Dominika bila rytmicky. Potom je masírovala – dráždivě blízko.

– Máte rádi bolest, že? Tvrďáci pláčou pod mou rukou.

Skupinové dráždění – kontrola čtyř najednou